Lymfatický systém – projevy špatné funkce

Lymfatický systém se špatnou funkcí se zpočátku projevuje:

• nenápadná únava nohou
• později únavou celého těla
• otoky kotníků, lýtek, stehen - hlavně večer po námaze
• otoky v břišní krajině
• otoky očních víček a mízních uzlin
• celulitidou
• poruchami imunitního systému - sklon k infekčním nemocem
• dechové obtíže bez zjevné příčiny

• Mízní cévy a uzliny orgánů břišní a pánevní dutiny

• Orgány ležící v břišní dutině a v prostoru pánve - mají své regionální lymfatické uzliny uloženy v blízkosti jednotlivých orgánů, obvykle v místech, kde do orgánů vstupují cévy. Místa vstupu – tepny a nervy, a výstupu – žíly a nervy, respektive trubicové vývody některých orgánů se považují za tzv. branky orgánů. 1. Uzliny žaludku reprezentuje skupiny uzlin ležící podél malého zakřivení žaludku. Do těchto uzlin odtéká míza ze žaludku, z dvanáctníku, z břišního úseku jícnu a jater. Podobná skupina uzlin je uložena i na velkém zakřivení žaludku. 2. Uzliny jater jsou uloženy v jaterní brance (pod játry) a ústí do nich mízní cévy z jater a ze žlučníku. 3. Uzliny okruží jsou umístěny v závěsech tenkého střeva, kde tvoří tři řady, tři linie obrany. První řada je těsně u střeva, druhá uprostřed výšky závěsu a třetí v úponu závěsu. Přes poslední skupinu je veškerá míza z tenkého střeva transportovaná do společného nepárového střevního kmene, který ústní do hrudního mízovodu.4. Uzliny tlustého střeva leží podél tepen zásobujících jednotlivé úseky tlustého střeva tzv. tračníky. Odvádějí mízu z těch částí tlustého střeva, které příslušné tepny zásobují. 5. Uzliny dělohy a pochvy. Vzhledem k frekvenci nádorového onemocnění dělohy je mízní drenáž obou orgánů mimořádně závažná. Mízní cévy děložního těla se spojují s cévami vaječníků a vejcovodů s míza společně odtéká do bederních mízních uzlin. Z děložních rohů teče do tříselných uzlin. Z děložního krčku (čípku) je lymfa drénována třemi směry: do zevních kyčelních uzlin do vnitřních kyčelních uzlin a do uzlin, které leží na přední ploše křížové kosti. Z horní poloviny pochvy směřují mízní cévy do kyčelní uzlin, z dolní poloviny spíše do vnitřních kyčelních uzlin. Z výčtu uzlin a směru odtoku lymfy je jasné, že repertoár uzlin, do kterých z obou orgánů míza teče, respektive do kterých se mohou šířit nádorové metastázy, je obrovský. Zkušený lymfoterapeut by měl rozpoznat zablokované mízní uzliny a včasným vyšetřením u odborného lékaře se v případě že příčina blokace je nádorové onemocnění odhalí zhoubná choroba v době, kdy se ještě neprojevuje zdravotními obtížemi.

• Uzliny za pobřišnicí

  Skupiny lymfatických uzlin v prostoru za pobřišnicí (tzv. nástěnné nebo retroperitoneální uzliny) tvoří dva dlouhé pásy (cca 20-50 uzlin), začínající v prostoru pod tříselným vazem a táhnoucí se podél velkých cév až k bránici. Schematicky je možné tyto skupiny uzlin rozdělit do čtyř skupin: 1. Zevní kyčelní uzliny leží podél stejnojmenné žíly. Uzliny mají spojky přicházející pod tříselným vazem z dolní končetiny. Do zevních kyčelních uzlin tak přichází míza z celé dolní končetiny, zevních pohlavních orgánů, z močového měchýře, z pochvy a ze stěny pánve. 2. Vnitřní kyčelní uzliny tvoří početnější skupinu uzlin, ležících v průběhu vnitřní kyčelní žíly. Do zevních kyčelních uzlin jde míza z hýžďové krajiny a z pánevních orgánů. 3. Společné kyčelní uzliny jsou opět uloženy podél stejnojmenných žil. Teče do nich míza z předchozích dvou skupin uzlin. 4. Bederní uzliny jsou rozsáhlou skupinou lymfatických uzlin, uloženou za pobřišnicí, a po bocích před břišní aortou a před dolní dutou žílou. Tvoří dvě navzájem propojené skupiny uzlin, přijímající lymfu z dolní končetiny, z pánve a z tkání a orgánů retroperitonea. Z těchto uzlin ystupují dva silnější mízní kmeny. Oba stoupají k bránici a jejich spojením s nepárovým středním kmenem vzniká – často rozšířený, začátek hrudního mízovodu. Lymfatické uzliny dutin i prostorů za pobřišnicí jsou svými přívodními i odvodními cévami vzájemně propojeny. Při blokádě uzlin, např. nádorovými metastázemi, neobvykle rozšíří mízní cévy, které zablokovanou mízní uzlinu obejdou. Nádorové buňky se tak mohou šířit i do uzlin, kam by podle anatomického popisu směru odtoku mízy neměli pronikat. Často se tak šíří i protisměrně. Z této nevýhodné situace vyplívá i značná rychlost průběhu neléčených zhoubných onemocnění ve všech zmiňovaných krajinách.

•        

•      

• Pozor na to, kdo Vám lymfodrenáž provádí!!! Např. východní školy mají nesmírně vysokou propracovanost (nejstarší záznam o lymfatické drenáži pochází z Číny z doby 4000 let př.n.l.) a vždy se zaměřují kromě přímé léčby na diagnostiku. Naopak evropské školy se nedokáží vyrovnat s intimitou originální lymfodrenáže a terapie je zaměřena spíše jednoúčelově a to na odstranění lymfedému, nikoli na diagnostiku. Nečekané riziko také přináší v posledních letech trend absolvovat sérii lymfodrenáží za účelem estetickým (zlepšení a ozdravení pokožky, redukce celulitidy apod.). Pokud jsou lymfodrenáže prováděné bez zjevných zdravotních příčin, je nutné, aby lymfoterapeut byl opravdu na odborné výši, neboť riziko zdravotního poškození lymfatického systému neodborně provedenou lymfodrenáží daleko převyšuje přínos tohoto ošetření. Bohužel např. v ČR stačí k získání certifikátu opravňujícímu provádět lymfodrenáž absolvovat 12 ti hodinový kurz, neboť v ČR je lymfodrenáž zařazena do skupiny masáží. Ve vyspělém světě musí mít lymfoterapeut lékařské, nebo vyšší zdravotní vzdělání s prokázanou praxí. Např. v Číně, nebo v Japonsku lze získat oprávnění až po několikaletém intenzivním vzdělávání.

• Lymfedém

  Lymfedém je vleklé onemocnění projevující se otokem. Vzniká jako následek špatné funkce lymfatického (neboli mízního) systému, při které dochází ke hromadění tekutiny (lymfy, mízy) ve tkáních. Princip lymfedému je tedy ten, že nefunguje-li správně odvod vznikajícího nadbytku tekutiny ve tkáni lymfatickým systémem, lymfa se ve tkáni hromadí a dané místo otéká. Rozlišujeme primární a sekundární lymfedém:

  Primární lymfedém PL = Primární (neboli vrozený)

  Lymfedém se dále dělí na dědičný a nedědičný, jeho příčina vzniku není známa je spojován s hormonálními anomáliemi. Obvykle se rozvíjí v období puberty (může však nastat i pozdější projev – po 35. roce).

  Dědičný Lymfedém - zde je důležitá rodinná anamnéza, poněvadž tento druh lymfedému se většinou dědí z matky na dceru. Objeví se hned při narození a nejčastěji se projeví otokem dolní končetiny, otoky jsou patrné kolem prstů, kotníků a šíří se směrem nahoru, což je charakteristické pro PL.
  Může se také objevit kolem 9. roku života, otok se zpravidla objeví na jedné noze, začíná kolem prstů, kotníku a postupně se šíří směrem nahoru. Posléze se objeví i na druhé noze. Z dlouhodobých výzkumů vyplývá, že z 10 lymfedematiků je 8 děvčat a 2 chlapci.
  Pozdní Lymfedém se objevuje po 35. roce života.
  PL se může objevit po narození, může však být vyvolán virovým onemocněním, hormonálními změnami, v pubertě, v těhotenství, v menopauze. Nepodceňujme otoky, které se objeví. Včasná diagnóza je velmi důležitá pro úspěšnost léčby.
  
  Porušená funkce lymfatického systému je u primárního lymfedému zapříčiněná špatně vyvinutým lymfatickým systémem. Spouštěcím mechanismem může být úraz, infekce, přílišná zátěž, dlouhé sezení či stání… často se manifestuje spontánně.

  Otok se vyskytuje na končetinách, především na noze – na periferii (oblast prstů, kotníků..). Někdy bývá otok asymetrický, tedy na druhé končetině zcela chybí (odtud alternativní název sloní noha - elefantismus). Šíření primárního lymfedému probíhá proximálně (tzn. ke středu těla – na noze směrem ke kyčli, na ruce k rameni) – označuje se jako ascendentní forma.

  Sekundární lymfedém (v průběhu života se vyskytující).

  V dnešní době však přibývá pacientů s diagnózou SL = Sekundární lymfedém.
  Může být způsoben ucpáním lymfatických uzlin, špatným tokem lymfy, čímž dochází k lymfostaze = hromadění tekutiny a vzniku otoku. Příčinou bývá chirurgický zákrok, kdy dojde k odstranění většího množství lymfatických uzlin s následným ozařováním, např.při nádorovém onemocnění. Další příčinou mohou být úrazy se silným zhmožděním např. podupání koněm, po rozsáhlých popáleninách.
  V každém případě existuje určitý časový interval mezi postižením lymfatického systému a vzniku otoku. Otok se může objevit během měsíce až několika let. Sekundární lymfedém se může objevit v kterémkoli věku coby následek poranění lymfatického systému. Pachatelem tohoto poranění jsou nejčastěji nádory (jejich prorůstání do mízních cév, metastázy v lymfatických uzlinách), úrazy, operace při kterých se vyjímají uzliny (obvykle u operací nádorů).  Vysoké riziko rozvoje sekundárního lymfedému je u ochrnutých končetin. Sekundární lymfedém se vyskytuje v descendentní formě, neboť maximální otok vzniká těsně pod překážkou bránící v odtoku lymfě, a šíří se distálně (na okraje končetin – prsty).

  Flebolymfedém 

  k němu může dojít při onemocnění žil, kdy dochází k většímu tlaku a krev začíná stagnovat, lymfatické cévy nestíhají pracovat a vzniká otok.

  Rizikové faktory lymfedému. Rizikovým faktorem pro primární lymfedém je dědičnost.
  Pro sekundární lymfedém je rizikovým faktorem nádor, radiační léčba (obojí může poškodit lymfatický systém). Dalším hlavním rizikem jsou operace s extrakcí lymfatických uzlin (typický problém žen po operaci nádoru prsu, při které se odstraňují podpažní uzliny – tyto pacientky mohou mít potíže s odtokem lymfy z paže)

  Prevence lymfedému. Prevence se týká pouze sekundárního lymfedému. A to zejména u již zmíněných operací nádorů (vyjímají se přilehlé uzliny kvůli riziku, že by v nich mohly být naplavené nádorové buňky – vyjmutí lymfatických uzlin však zhoršuje činnost lymfatického systému, proto se klade důraz po těchto operacích na prevenci lymfedému pomocí vhodných masáží a cvičení).

  Příznaky lymfedému, jak se lymfedém projevuje. Lymfedém se může objevit na všech místech, kde se tvoří lymfa, a může tedy dojít k porušení jejího odvodu. Nejčastější lokalitou však bývají končetiny. První známkou lymfedému není otok, nýbrž tlak, neurčitá bolest, někdy zvýšená únava, zhoršování funkce dané končetiny. Nepříliš časté, ale pro úspěšnost léčby velmi přínosné je odhalení nemoci v této (tzv. latentní) fázi. Ke správné diagnóze by měly lékaři přispět informace o prodělaných, či aktuálních nádorových onemocněních pacienta, o operacích s odstraněním uzlin. Běžněji je lymfedém diagnostikován až v další fázi, kdy už je přítomný otok (bledý, chladný, nebolestivý, vznikající obvykle večer, do rána mizící). V této fázi je úspěšnost léčení lymfedému nižší. Často se na základě hledání příčin lymfedému objeví u pacienta nádor, který tak může být dříve a úspěšněji léčen. Toto je tedy jediná výhoda lymfedému. Třetí stadium lymfedému se projevuje tuhým, bledým otokem, který již omezuje pacientovu hybnost v postižené oblasti. Kůže v místě otoku je ztluštělá. Nejtěžší stadium lymfedému je označováno jako elefantiáza (končetině postižené lymfedémem se říká také sloní noha). Kůže je v tomto stádiu ztuhlá (v důsledku fibrotizace podkoží), hybnost kloubů v postižené oblasti je zcela omezena.

     

•